Ve st\u0159edu 6. 11. jsem jako v\u00fdchovn\u00e1 poradkyn\u011b, v r\u00e1mci prevence nep\u0159\u00edzniv\u00fdch jev\u016f, pozvala do \u0161koly lektora protidrogov\u00e9 prevence a metodika pro zlep\u0161en\u00ed klimatu ve \u0161koln\u00ed t\u0159\u00edd\u011b, resp. ve \u0161kole pana Ko\u0165\u00e1tka ze Semil.<\/p>\n
V\u0161echny d\u011bti se se\u0161ly na dv\u011b vyu\u010dovac\u00ed hodiny v jedn\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b. Nejprve si vytvo\u0159ily jmenovky, aby pan lektor mohl v\u0161echny oslovovat jm\u00e9nem. Pot\u00e9 si d\u011bti sedly do kruhu a spole\u010dn\u011b si pov\u00eddaly nap\u0159. o tom, co se jim ve \u0161kole l\u00edb\u00ed, co by naopak zm\u011bnily. Aby se nep\u0159ek\u0159ikovaly, mluvil v\u017edy jen ten, kter\u00fd m\u011bl v ruce ply\u0161\u00e1ka Mimon\u011b. D\u00e1le si d\u011bti vytvo\u0159ily dvojice a komunikovaly spolu na zadan\u00e9 t\u00e9ma, nap\u0159.: „Co r\u00e1d\/a j\u00ed\u0161?“, “ Kam bys r\u00e1d\/a cestoval\/a?“, „Jak\u00fd zaj\u00edmav\u00fd film nebo poh\u00e1dku jsi vid\u011bl\/a?“ atd. C\u00edlem byla vz\u00e1jemn\u00e1 komunikace mezi d\u011btmi i s t\u011bmi, kte\u0159\u00ed zrovna nejsou na\u0161imi kamar\u00e1dy,\u00a0 a tak\u00e9 dozv\u011bd\u011bt\u00a0 se n\u011bco nov\u00e9ho o sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1c\u00edch.<\/p>\n
Druhou hodinu si v\u0161ichni zahr\u00e1li hru: V\u00fdprava do pou\u0161t\u011b. D\u011bti m\u011bly vyjmenovat jak\u00e9 j\u00eddlo by si s sebou vzaly, pak si zahr\u00e1ly na z\u00e1chranu kamar\u00e1da zasypan\u00e9ho p\u00edskem z pou\u0161tn\u00ed bou\u0159e (le\u017eely na zemi a m\u011bly zav\u0159en\u00e9 o\u010di, hr\u00e1la hudba, mezit\u00edm lektor n\u011bkoho p\u0159ikryl dekou, zastavil hudbu a ostatn\u00ed d\u011bti m\u011bly uhodnout, kdo je pod dekou a zachr\u00e1nit ho). Zahr\u00e1ly si i na pou\u0161tn\u00ed zv\u00ed\u0159ata (velblouda, fenka, surikatu a \u0161akala). Ka\u017ed\u00e9mu byl p\u0159id\u011blen obr\u00e1zek se zv\u00ed\u0159etem, m\u011bl naj\u00edt sv\u00e9 kamar\u00e1dy a vytvo\u0159it sme\u010dku. D\u011bti putovaly o\u00e1zou – pom\u00e1haly ve dvojic\u00edch kamar\u00e1dovi, kter\u00fd oslepl p\u00edskem, nejprve mohly mluvit, pot\u00e9 pom\u00e1haly bez mluven\u00ed. Nakonec m\u011bli\u00a0 v\u0161ichni p\u0159ej\u00edt \u00fadol\u00ed pln\u00e9 had\u016f. Dostali do skupinky n\u011bkolik pap\u00edr\u016f a c\u00edlem bylo, aby se v\u0161ichni domluvili, jak si pomohou.<\/p>\n
D\u011bti si dv\u011b hodiny u\u017eily. V z\u00e1v\u011bru si s lektorem pov\u00eddaly, co jim tyto hry p\u0159inesly. Uv\u011bdomily si, \u017ee v \u017eivot\u011b je d\u016fle\u017eit\u00e1 vz\u00e1jemn\u00e1 komunikace, pomoc, spolupr\u00e1ce. \u017de je hezk\u00e9 druh\u00e9mu naslouchat, d\u011blat mu radost a um\u011bt uznat i vlastn\u00ed chybu. Ur\u010dit\u011b se je\u0161t\u011b k podobn\u00fdm hr\u00e1m a pov\u00edd\u00e1n\u00ed ve \u0161koln\u00edm roce vr\u00e1t\u00edme, bu\u010f za pomoci pana lektora nebo i sami jako u\u010ditel\u00e9.<\/p>\n
Mgr. Milena Ka\u0161ov\u00e1<\/p>\n\n\t\t