Cel\u00fd \u0161koln\u00ed rok jsme s Beru\u0161kami pozorovali a pozn\u00e1vali \u010cesk\u00fd r\u00e1j z d\u00e1lky. Obdivovali jsme jeho kr\u00e1su, u\u010dili se pozn\u00e1vat v\u00fdznamn\u00e1 m\u00edsta a pov\u00eddali si o tom, co v\u0161echno m\u016f\u017eeme z na\u0161ich Tatobit vid\u011bt. Na konci \u0161koln\u00edho roku v\u0161ak nastal \u010das poznat \u010cesk\u00fd r\u00e1j tak\u00e9 zbl\u00edzka.<\/p>\n
Na\u0161\u00edm c\u00edlem se tentokr\u00e1t stala dv\u011b kr\u00e1sn\u00e1 m\u00edsta \u2013 z\u00e1mek Hrub\u00e1 Sk\u00e1la a hrad Vald\u0161tejn.<\/p>\n
N\u00e1\u0161 v\u00fdlet za\u010dal brzy r\u00e1no ve \u0161kolce. Do bat\u016f\u017ek\u016f jsme dostali sva\u010dinky a p\u0159ed \u0161kolkou na n\u00e1s \u010dekali ochotn\u00ed rodi\u010de, kte\u0159\u00ed n\u00e1s odvezli do l\u00e1zn\u00ed Sedmihorky. Tam jsme se rozlou\u010dili s rodi\u010di a je\u0161t\u011b p\u0159ed prvn\u00edm v\u00fd\u0161lapem jsme vyt\u00e1hli sva\u010dinky. Bylo pot\u0159eba po\u0159\u00e1dn\u011b doplnit energii, proto\u017ee n\u00e1s \u010dekala dlouh\u00e1 cesta pln\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed. Posiln\u011bni jsme se pak vydali vzh\u016fru mezi sk\u00e1ly \u010cesk\u00e9ho r\u00e1je.<\/p>\n
Cestou jsme pozorovali okoln\u00ed p\u0159\u00edrodu, obdivovali n\u00e1dhern\u00e9 p\u00edskovcov\u00e9 sk\u00e1ly a ani jsme se nenad\u00e1li a st\u00e1li jsme p\u0159ed My\u0161\u00ed d\u00edrou. Nastal \u010das vyt\u00e1hnout baterky, kter\u00e9 jsme m\u011bli p\u0159ipraven\u00e9 v bat\u016f\u017ec\u00edch. Prvn\u00ed zkou\u0161ku odvahy jsme zvl\u00e1dli na jedni\u010dku \u2013 nikdo se v My\u0161\u00ed d\u00ed\u0159e neztratil a v\u0161ichni jsme bezpe\u010dn\u011b dorazili na druhou stranu, kde na n\u00e1s \u010dekal z\u00e1mek Hrub\u00e1 Sk\u00e1la.<\/p>\n
Na\u0161e kroky nejprve vedly do z\u00e1meck\u00e9ho sklepen\u00ed, kter\u00e9 je b\u011b\u017en\u011b nep\u0159\u00edstupn\u00e9. To byl opravdu velk\u00fd z\u00e1\u017eitek! Naplno jsme zde vyu\u017eili na\u0161e baterky, proto\u017ee bez nich bychom se ve tm\u011b jen t\u011b\u017eko orientovali. Vyzkou\u0161eli jsme si svou odvahu i zdatnost a m\u011bli jsme tak\u00e9 mo\u017enost spat\u0159it netop\u00fdry v jejich p\u0159irozen\u00e9m prost\u0159ed\u00ed.<\/p>\n
Po dobrodru\u017estv\u00ed pod z\u00e1mkem jsme se vydali do v\u00fd\u0161in \u2013 na z\u00e1meckou v\u011b\u017e. Z jej\u00edho vrcholu jsme pozorovali \u0161irok\u00e9 okol\u00ed a dokonce jsme objevili i C\u00edsa\u0159skou cestu, kter\u00e1 se nach\u00e1z\u00ed nad na\u0161\u00ed obc\u00ed Tatobity.<\/p>\n
Pot\u00e9 n\u00e1s \u010dekala prohl\u00eddka zahrady a hlavn\u011b dlouho o\u010dek\u00e1van\u00fd ob\u011bd. K ob\u011bdu jsme si pochutnali na \u0159\u00edzku s bramborem a v\u0161em moc chutnalo. D\u011bkujeme cel\u00e9 z\u00e1meck\u00e9 kuchyni za v\u00fdborn\u00e9 poho\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n
Po ob\u011bd\u011b jsme se vydali za druh\u00fdm c\u00edlem na\u0161eho v\u00fdletu \u2013 hradem Vald\u0161tejn. Cesta vedla kr\u00e1sn\u00fdmi lesy, pro\u0161li jsme arboretem, kochali se n\u00e1dhern\u00fdmi v\u00fdhledy a n\u011bkolikr\u00e1t jsme si dop\u0159\u00e1li kr\u00e1tkou zast\u00e1vku na ob\u010derstven\u00ed a pit\u00ed. To bylo v hork\u00e9m po\u010das\u00ed opravdu pot\u0159eba.<\/p>\n
Chv\u00edlemi u\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee n\u00e1m s\u00edly doch\u00e1zej\u00ed, ale p\u0159edstava c\u00edle byla siln\u011bj\u0161\u00ed \u2013 hrad Vald\u0161tejn a zaslou\u017een\u00fd nanuk. Nakonec jsme celou trasu zvl\u00e1dli a dorazili a\u017e k hradu. A jakmile p\u0159i\u0161el \u010das na nanuk, bylo jasn\u00e9, \u017ee lep\u0161\u00ed odm\u011bnu jsme si ani nemohli p\u0159\u00e1t.<\/p>\n
Pot\u00e9 jsme posb\u00edrali posledn\u00ed s\u00edly a vydali se sm\u011brem dol\u016f na parkovi\u0161t\u011b. Cestou jsme si je\u0161t\u011b p\u0159e\u010detli n\u011bkolik zv\u00ed\u0159\u00e1tkov\u00fdch h\u00e1danek a zanedlouho jsme u\u017e vid\u011bli rodi\u010de, kte\u0159\u00ed n\u00e1s podle domluvy odvezli zp\u011bt do \u0161kolky.<\/p>\n
V\u0161e vy\u0161lo podle pl\u00e1nu a z v\u00fdletu jsme se vraceli pln\u00ed z\u00e1\u017eitk\u016f a nad\u0161en\u00ed. Kone\u010dn\u011b jsme mohli na vlastn\u00ed o\u010di poznat m\u00edsta, kter\u00e1 jsme cel\u00fd rok pozorovali z d\u00e1lky od n\u00e1s z Tatobit.<\/p>\n
D\u011bkujeme v\u0161em rodi\u010d\u016fm i dal\u0161\u00edm pomocn\u00edk\u016fm, kte\u0159\u00ed se pod\u00edleli na organizaci tohoto kr\u00e1sn\u00e9ho dne. U\u017e te\u010f se t\u011b\u0161\u00edme na dal\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed, a\u0165 u\u017e n\u00e1s \u010dekaj\u00ed je\u0161t\u011b letos, nebo v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm \u0161koln\u00edm roce.<\/p>\n\n\t\t