Jsme parta aneb Putování pouští

Ve středu 6. 11. jsem jako výchovná poradkyně, v rámci prevence nepříznivých jevů, pozvala do školy lektora protidrogové prevence a metodika pro zlepšení klimatu ve školní třídě, resp. ve škole pana Koťátka ze Semil.

Všechny děti se sešly na dvě vyučovací hodiny v jedné třídě. Nejprve si vytvořily jmenovky, aby pan lektor mohl všechny oslovovat jménem. Poté si děti sedly do kruhu a společně si povídaly např. o tom, co se jim ve škole líbí, co by naopak změnily. Aby se nepřekřikovaly, mluvil vždy jen ten, který měl v ruce plyšáka Mimoně. Dále si děti vytvořily dvojice a komunikovaly spolu na zadané téma, např.: „Co rád/a jíš?“, “ Kam bys rád/a cestoval/a?“, „Jaký zajímavý film nebo pohádku jsi viděl/a?“ atd. Cílem byla vzájemná komunikace mezi dětmi i s těmi, kteří zrovna nejsou našimi kamarády,  a také dozvědět  se něco nového o svých spolužácích.

Druhou hodinu si všichni zahráli hru: Výprava do pouště. Děti měly vyjmenovat jaké jídlo by si s sebou vzaly, pak si zahrály na záchranu kamaráda zasypaného pískem z pouštní bouře (ležely na zemi a měly zavřené oči, hrála hudba, mezitím lektor někoho přikryl dekou, zastavil hudbu a ostatní děti měly uhodnout, kdo je pod dekou a zachránit ho). Zahrály si i na pouštní zvířata (velblouda, fenka, surikatu a šakala). Každému byl přidělen obrázek se zvířetem, měl najít své kamarády a vytvořit smečku. Děti putovaly oázou – pomáhaly ve dvojicích kamarádovi, který oslepl pískem, nejprve mohly mluvit, poté pomáhaly bez mluvení. Nakonec měli  všichni přejít údolí plné hadů. Dostali do skupinky několik papírů a cílem bylo, aby se všichni domluvili, jak si pomohou.

Děti si dvě hodiny užily. V závěru si s lektorem povídaly, co jim tyto hry přinesly. Uvědomily si, že v životě je důležitá vzájemná komunikace, pomoc, spolupráce. Že je hezké druhému naslouchat, dělat mu radost a umět uznat i vlastní chybu. Určitě se ještě k podobným hrám a povídání ve školním roce vrátíme, buď za pomoci pana lektora nebo i sami jako učitelé.

Mgr. Milena Kašová