Historie školy

Nejstarší období školy

O škole jsou první zprávy z r. 1790. Tehdy tu byl učitelem (kantorem, jak se tehdy říkalo) Matěj Nesvadba z Olešnice. V čele školy stál až do roku 1794. Zpráva z vizitace školy 19. září 1790 zaznamenává, že užíval tří korců kostelních polí, jež mu vynášely 3 zlaté do roka, 2 a půl věrtele luk, z nichž těžil seno i otavu za 1 zl., zato však platil nájem do kostela ve výši 30 krejcarů. Ze školního fondu měl příjem 18 zl. 11 kr., taxy od pohřbu a novoročné dostával však učitel v Rovensku, neboť před zřízením školy děti chodily právě tam. Plat od dětí měl celkem 77 zlatých 40 kr. Suma všeho jeho přijmu tedy činila 100 zlatých.

Nejstarší dochovaná fotografie školy z roku 1933 (stará budova)

Dětí bylo celkem 136 (79 hochů a 57 dívek). Pro chudobu neplatilo 61 dětí, pro nemoc 7, platilo 68 dětí. Z Tatobit bylo 66 dětí ve věku od 6 do 11 let, stále nechodil nikdo, občas 55, někdy 11 dětí. Z Lestkova bylo 15 dětí (docházka neudána, patrně nechodily vůbec), z Volavce 23 dětí, z Kozákova 25, z Proseče 5 a ze Žlábku také 5. Celkem navštěvovalo školu 55 dětí, nechodilo 91 dětí. Vzdělání tedy bylo na žalostném stupni.

Při další vizitací roku 1831 sešlo se 150 dítek; učiteloval tu tehdy Jan Hlaváček z Rovenska (1794-1835), který tu měl za pomocníka Josefa Knížka ze Zámostí (1822 – 1829) a potom Petra Myslivce (1829-1841). 12. dubna 1832 byla škola přepadena devíti lupiči, kteří Hlaváčkovi uloupili 250 zlatých.

V roce 1835 se školní mládež z Václaví oddělila od školy rovenské, kam dosud docházela, a začala navštěvovat školu tatobitskou.

Potom v letech 1836 -1842 byl tu správcem školy František Zelinka, který koncem října 1842 byl jmenován do Libuně. Tam roku 1884 zemřel. Škola byla velmi chatrná a pro 200 dítek naprosto nedostačovala, proto krajská komise 20. listopadu 1846 uznala, že se musí postavit škola nová. Asi i proto obec volavecká žádala v roce 1850 o povolení zřídit vlastní školu pro Volavec a Václaví.

Zelinkův syn František Václav Zelinka, narozený v Tatobitech roku 1838, stal se rovněž učitelem a proslavil se jako pedagogický spisovatel. Nejprve působil 3 roky ve Šťáhlaví na Plzeňsku a pak po boku svého otce v Libuni. Roku 1836 stal se učitelem hlavní školy v Berouně a pak řídícím učitelem tamější obecné školy dívčí. Zemřel v Berouně 20. srpna 1903.

Kromě školní práce vyvíjel i horlivou spisovatelskou činnost. Napsal mnoho úvah a pojednání do různých pedagogických časopisů. Ve spise „Působení P. Antonína Marka jakožto biskupského školního dozorce“ (1865) obšírně ocenil zásluhy Markovy o zvelebení školství. Mimoto spisoval zeměpisné příručky pro žáky: „Vodstvo království Českého“ (1868), Zeměpis Moravy a Slezska pro školy obecné (1873) a „Horstvo české“ (1890). Minulost města Berouna vypsal ve spise „Beroun, královské město“ (1882) a „Okres Berounský“ (1888); přírodní poměry studoval v knize „Povodně v Berouně od roku 1872“ (společně s J. Ningrem).

Po Františku Zelinkovi stal se správcem školy Petr Myslivec, který tu pak působil v letech 1842-1883, tedy 41 let.

Celou historii školy si můžete přečíst v přiloženém článku zde !!!