Bobřík odvahy

Už je tomu tak. Zase se rok s rokem sešel a nás za pár dní opustí ty nejstarší Ještěrky – a že jich letos je. Je pravda, že v minulých letech od nás odlétali Berušky a Berušáci, ale tyhle Berušky a Berušáci se už v loňském roce přeměnili na Ještěrky. A aby tito letošní Ještěři mohli odlézt až do první třídy a začít tím novou etapu svého života, museli ujít dlouhý kus cesty. Začínali jako malé Berušky, které poletují sem a tam a všude něco zkusí a něco nového se doví. Střípky zkušeností a vědomostí si ukládaly do svých hlaviček, až toho nasbíraly tolik, že mohou se svými plnými šuplíčky do první třídy.  Vlastně plnými, kdoví kdy budou plné a zdali někdy budou plné, řekněme tedy spíše poloplnými, protože teď je čeká ještě pořádný kus cesty, plný sbírání nových a zajímavých zkušeností a dovedností. A aby naši Ještěři prokázali svou nebojácnost, připravily jsme si pro ně Bobříka odvahy. Kde kdo si řekne Bobřík odvahy, co na tom je tak hrozného, ale zkuste si chodit sami potmě po škole, která je plná pohádkových bytostí a sem tam je slyšet zvláštní zvuk zavrzání staré podlahy, bouchnutí dveří, nebo jenom zvláštní neurčité hlasy z půdy, nebo ze sklepa?😬 Opravdu to není tak jednoduché, ale naše Ještěrky to zvládly do jedné, dokonce dokázaly na konci stezky zazpívat vodníkům písničku. Sice to u všech vyhrála píseň Skákal pes, přes oves (jako bychom žádnou jinou za celá ta dlouhá léta ve školce nezpívali – ale nervozita je nervozita)😉. Po tak náročném dni a hlavně večeru už se Ještěrky jenom osprchovaly, vyčistily si zuby a hupky šupky do hajan. Vlastně ještě byla originální pohádka paní učitelky Elišky a potom už jenom dlouhé a tiché oddychování až do samého rána. A ráno? No přeci slavnostní předání diplomu za prokázání veliké odvahy a předání svých triček s podpisy a kresbami všech předškolních kamarádů, kteří tu společně po celá ta léta s námi zažívali dny plných zážitků, dny plných úsměvů, ale také někdy i smutných chvilek a slziček, které  v danou chvíli byli nejen pro nás nepříjemné a někdy i bolavé (viďte, milí rodiče), ale věřte, vše tohle nás posílilo a posunulo tak moc dopředu, že teď už opravdu nás můžete s klidným svědomím pustit do tak důležité první třídy. Děkujeme.