Druhý ročník Noci s Andersenem ve školce 31.3. – 1.4.

Tentokrát dostali možnost přespávat na Noci s Andersenem všechny děti z Ještěrek. Přihlásilo se nám jedenáct dětí, bohužel dvě z nich během samotného pátka zaskočila teplota a musely nakonec zůstat doma. Ale kamarád trpaslík si je určitě najde!

Úderem čtvrté hodiny a jedenácti minut jsme s dětmi ve třídě oficiálně zahájili začátek našeho dobrodružství. Představili jsme si pana Andersena (byl to vskutku fešák!) s jeho nejznámějšími pohádkami a vzápětí k nám přišla pohádková mamko – babička a s ní i první knížka s první pohádkou – Vombat Jirka. Ano, vombati opravdu existují – jejich domovem je ve skutečnosti jen malinká část Austrálie, ale ten náš pohádkový vombat Jirka přišel až k nám do Tatobit a inspiroval všechny naše andersenovské děti k najítí nejen bezva schovky, ale naučil je i napnout nohy jako struny a vystrčit drápky (bojový postoj proti zloduchům) a hlavně se zachránit před kteroukoliv liškou. Když si děti dostatečně zaběhaly, přišel čas otevřít další pohádkovou knížku – Sourozenci. Protože téměř všechny děti z naší skupinky byly předškoláci, přesunuli jsme se s knížkou do třídy ke školákům. Došli jsme k závěru, že mít sourozence je někdy děsná otrava, protože nás v lesčems štvou, ale na druhou stranu a především…..je to moc fajn – v případě nouze se máme o koho opřít. A takový bráška – opičák z naší knížky umí například svoji sestřičku skvěle rozesmát! Což jsme si samozřejmě museli všichni vyzkoušet. Když si děti knížku „zapsaly“ do svých pohádkových kartiček a dostali samolepku za splněný úkol, přestěhovali jsme se do jinak zapovězené komnaty….do kuchyně. Opravdu se dá číst i v kuchyni! Od Berušek jsme si pod zadnice půjčily hřejivá kolečka, aby nás nestudila podlaha a už honem otevíráme knížku S kým žirafy snídají, tentokrát od české autorky Blanky Vaňkové. Knížka je plná vtipných básniček, zkoušíme s dětmi doplňovat rýmy a pamatovat si, za co nejvíc utrácí tučňáci. No přeci za sáňky, za čepice a za zmrzlinu! To by v tom byl čert, aby se nějaká nenašla v mrazáku u paní kuchařky. A ejhle, místo zmrzliny na nás vykoukly mňamózní mininanuky. Pak se vrhlo do akce lano alias had či hadice, o kterých byla jedna z dalších básniček. Copak se dá všechno stihnout? To podbíhání lana si necháme na někdy jindy, protože na řadě už je změna místa a s ní další knížka nesoucí název: Smolný den. Ach ten jezevec – doufám, že vám rodičům doma děti povyprávěly, co se mu v jeho smolný den všechno přihodilo. A vlastně, že nakonec ten jeho smolný den byl naprosto… perfektní! Že to nejde? Jen si tu knížku přečtěte. S dětmi jsme v návaznosti na příběh dělali uzlíky, věšeli prádlo a zkoušeli jsme, zda nás „dohoní smolný den“. Nakonec nás i dohonil, ale vůbec jsme se z toho nehroutili. Knížku jsme si opět zapsali a pak přišlo na řadu čtení v šatně. A prý, že to nejde…..Na příběhu Markétka a ošklivý medvídek jsme se s dětmi alespoň trochu zamysleli nad tím, zda je potřeba opravdu každou rozbitou hračku hned někam schovávat nebo vyhazovat. Děti si poskládaly a poslepovaly svého papírového méďu a nakonec mu našli jeho ztracené očičko mezi ostatními hračkami. A z ošklivého médi byl najednou hotový krasavec!

Ale teď už honem umýt ruce, pohádková babička nám už připravila večeři, hotový švédský stůl! Snědlo se téměř všechno, od šunky, sýru až po mrkev.

A na řadu přišla knížka od pana Stančíka – Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopýrů. A kde jinde by se měla číst tato knížka, než na půdě! Tak mikiny, čepice na hlavu, své sedací kolečko a vzhůru vzhůru! S dětmi jsme si na radu moudré sovy Stáni založili tichý sbor (co si budeme povídat – má svoje výhody) a pak přišla na řadu za vydatného aplausu přehlídka netopýrů v tělocvičně. Ukončená – jak jinak – parádní houpačkou. Žel, všechny fotografie z ní byly naprosto rozmazané, takový to byl svist. Mezitím se venku setmělo. Přesto nám to nedalo a museli jsme představit dětem ještě jednu knížku – tentokrát mluvící či zpívající, chcete-li. Troufám si napsat, že knížka děti naprosto uchvátila. Třídou se ozývalo sborové VELKÉ LA a malé la a spoustu malých la, k tomu jedno VELKÉ LA, uplakané la a třesoucí se LA zimou. Ale čas běžel jako o závod a sem tam se u dětí začal objevovat zívanec. Jednoduše byl čas zavřít knížku a nechat naše LA najít si kamaráda LI až někdy jindy.

Na řadu přišla naše dětmi očekávaná „učitelčí“  improvizační minimalistická divadelní inscenace na motivy pohádky O Sněhurce. Inu, nasmáli jsme se dosyta – jak děti, tak my učitelky i pohádková babička. Tak velkou Sněhurku ještě nikdo nikdy neviděl…a sedm trpaslíků alias medvědů také ne. A to vám povím, ze zlé královny šla doslovná hrůza! Nakonec všechno dobře dopadlo a zaskočené jablko z úst vypadlo 😊 Přátelé a kamarádi jsou v našem životě velmi důležití. Vydali jsme se za svitu skoro měsíce (dobře, byl to mobilní telefon) do školní družiny, kde si každé z dětí toho svého trpasličího kamaráda našlo. Snad se o něho budou dobře starat. A on o ně.

A kdy půjdeme ven s tím lampiónem? A co tam budeme dělat? A a a …a nastala konečně ta správná chvilka na Karafiátovy Broučky. Tak jsme se všichni oblékli, rozsvítili světélka v lampionech a vydali se na krátkou procházku vesnicí, abychom lidem posvítili na to jejich hemžení a zároveň jim dali tu nejkrásnější dobrou noc.

A že bychom šli po příchodu do školky už spát? Ale kdepak! Děti jako zázrakem ožily a přepadla je mlsná. Naštěstí jsme s tím počítali a na stole se už kupily famósní palačinky, které nám předem připravila naše paní kuchařka. Mazali jsme je o stošest meruňkovou marmeládou – jé, ty ale byly!!!

Blížila se půl desátá, děti se rozloučily s pohádkovou babičkou Eliškou, vyčistily si zoubky, převlékly se do pyžamek a ulehly do postýlek, které byly připravené na místech, které si děti samy vybraly. Na řadu přišla poslední knížka tohoto dnešního skvělého odpoledne a večera – knížka plná pohádek z pera pana Andersena. Na dobrou noc jsme dětem vybraly dojemně psaný příběh o ošklivém káčátku, ze kterého se nakonec stala krásná labuť. Ovšem, jen málokteré z dětí se dozvědělo, jak to vlastně dopadlo… chrrpší.

A ráno? Také vám doma vstávají děti tak brzy, i když ještě nemusí? 😊Po knížkové rozcvičce následoval buchtový a koláčový raut s nakrájenými jablíčky, kratičká hra a troufám si tvrdit, že spokojený návrat do vašich rodičovských náručí. Tak zase za rok!