Zvoní zvonec – noci plné knížek konec

Starší děti ze školky mají za sebou úspěšně strávenou Noc s Andersenem, tentokrát na téma: Škola není jenom pro děti aneb když jdou vši do školy,  uspořádanou na počest nejen pana Andersena a všech pohádek, ale právě  i na počest 90. výročí založení naší školy.

A to chtělo samozřejmě nějakou tu jednohubku, slané i sladké pohoštění a přípitek bublinkami. A navíc – sešla jsme se úplně celá třída, ani živáček Ještěráček nechyběl! Pohráli jsme si s knížkami Nemusím se školy bát (jóó – počítat s gumovými medvídky je mnohem zábavnější než jen tak na prstech) a na základě čtení příběhu z knížky Kamilka a její kamarádi jsme s paní učitelkou vyzkoušely, zda děti opravdu znají naši třídu a vědí například, kde jsou uložené bonbony, puzzle s Elzou, drhlo nebo dřevěné loutky. (Nějaké rezervy se našly). Nasloucháním doprovázely děti želváka Franklina při své první cestě do školy, při které měl Franklin bříško plné skákajících žabek. A přitom měl obavy úplně zbytečně! Co na tom, že bobr už uměl číst a králíček napsat všechna čísla – Franklin nám všem pro změnu prozradil, jaká barva se skrývá pod názvem: tyrkysová. Pak jsme ty pomyslné “ žabky v bříšku“ šli rozskákat spolu se skokanem, kuňkou, rosničkou a ropuchou do tělocvičny, jen se nožky kmitaly. Dále se uvedení dočkala kniha Ve škole jsou vši. Jestlipak víte, že vši mají ve vlasech vlastní školu, ve které se učí číst (symboly na různých mycích přípravcích), počítat (každá veška snáší vajíčka jako o život) a samozřejmě také sportovat (podlézt/přeskočit vlasy, zavrtat se v nich apod) a že vůbec nemají hudební výchovu? Vždyť je to jasné – kdyby zpívaly, hned by se prozradily. Není nad to pojmenovat si svoji vlastní vešku…Vešliška, Žaveška, Všavenda, Všitka – no nezní to krásně? Každopádně….děti si v krabičce od sirek přinesou domů malinkaté překvapení… Nastal čas bohaté večeře s výběrem dle libosti a po ní nás čekalo zamyšlení, zda existuje/by měla existovat i škola pro táty, ke kterému nás inspirovala kniha Můj táta je zvíře. Děti nám prozradily, co jejich tatínkové umí a naopak, co jim zrovna moc nejde a pak už přišel čas na tatínky ze zvířecí říše. Co dělá pro svoje děti táta plameňák? Co táta labuťák a taťka mořský koník? Jak velká je síla vlčí smečky (děti v sobě objevily talent ve vytí…) a jakým způsobem nosí táta stepokur svým mláďatům vodu v poušti? I jen se zeptejte svých dětí, dobře to vědí. I to, že takový taťka grizly někdy své mládě…to snad ale ani vědět nechtějte… Večerní obloha nám potemněla a my jsme se, s úctou k tradici, vydali popřát lidem v Tatobitech dobrou noc. I ten Karafiátův Brouček letěl v příběhu dnes poprvé lidem posvítit…Když jsme se vrátili z večerního poselství, nastal čas pro druhou večeři a pak už čištění zubů, rozdělování spacích míst a převlékačka do pyžam. Děti usínaly během četby příběhu Cínový vojáček od H.CH. Andersena a pak, pak už jsme jen s paní učitelkou zaslechly sem tam špity špity a pak už ani to ne. Ať žijí pohádky!

Děkujeme všem rodičům za buchty, koláče, lívanečky, donutky a perníčky, na kterých si děti mohly pochutnat během snídaňového rautu.