Dnes jsme s dětmi vyrazili na prohlídku zámku Hrubý Rohozec. Velký ohlas měl již samotný start výletu, který byl započat v přeplněném autobusu, kde děti stály vedle sebe jako sardinky v plechové krabičce. Na rozdíl od těch sardinek z toho měly velikou legraci a každou zatáčku očekávaly s nadšením Fernanda Alonseho. Vystoupili jsme v Turnově u Masny a příjemným polostínem, nejprve mezi domy a poté po červené po Kotlerově nábřeží, jsme došli až k začátku nekončících schodů. (Po cestě se nám podařilo nezašlápnout ani jednoho šnečka). Za hlasitého úpění a sténání jsme po zmíněných schodech vyšli až k bývalému bazénku, ve kterém se zámečtí chlapci Luis a Max kdysi učili plavat. Po té, co jsme hromadně dookupovali zámecké záchodky, kde se vzala, tu se vzala, přispěchala spanilá líbezná princezna. Princeznička nás hezky přivítala a jako první nám ukázala zámeckou kuchyni, ve které už na pekáč čekal skolený srnec. Němé úžasy nad srncem vystřídalo nadšení při podrobné prohlídce dřívější lednice, do které se drtil led z podrohozeckých rybníků. ( „To pro něj chodili až tak daleko?? Po těch schodech dolu a zase nahoru?“) Ano, děti, ano. Po návštěvě kuchyně jsme se vydali pozřít trochu duchovní stravy do kaple. Když princezna zacinkala oltářními zvonky, děti ani nešpitly a všichni jsme si vychutnávali jejich magický zvuk.(Milé děti, kdo z vás se bude v rohozecké kapli jednou vdávat nebo ženit?) Prošli jsme velkou a malou knihovnou, našli všechna tajná dvířka a nakukovali do jídelny dírkami po kulkách od zloděje pana Chlouby. V jídelně dětem málem vypadaly oči z důlků při pohledu na rytířskou zbroj a meče a halapartny. A pak nás už čekala prohlídka dětského pokoje a ložnice malých zámeckých pánů. O jejich hrací skříňku byl mezi dětmi obrovský zájem. Ale – vážně neměli televizi? Inu, neměli.
Prohlídka zámku byla velmi povedená. Děti se chovaly naprosto skvěle! Nikdo je nemusel napomínat, poslouchaly se zájmem, hezky komunikovaly s princeznou a my učitelky jsme na ně za to všechno byly náležitě pyšné. Po prohlídce zámku jsme se po „nekončících schodech“ vydali dolů a v poklidu došli až do Dolánek, kde si děti daly oběd z krabičky, pohoupaly se na houpačce, zahrály si na honěnou a vzájemně posměňovaly své „dezerty na přilepšenou“ z domova. Nakonec jsme se příjemným stínem vydali podél náhonu do Turnova k pivnici Na Lukách, kde znavené dětské duše ožily na trampolínách a pivním kolotoči.
Byl to krásný výlet. Sice byly děti v závěru trochu zklamané, že si při zpáteční cestě autobusem musely sednout na sedačky a již se nekonala „sardinkovská párty“, na kterou se moc těšily, ale i tak si myslím, že si výlet užily.
