Bobřík odvahy a Bublinkové odpoledne

Myslím si, že konec školního roku by měl být plný veselých a usměvavých zážitků, na které se jen tak nezapomíná. A hlavně konec školního roku pro Berušky, které se od září promění v pilné školáky a na školková léta budou už jenom vzpomínat, a proto bychom byly moc rády, aby bylo na co :-). Za nás dvě velké Berušky mohu říci, že za tento školní rok my budeme mít na co vzpomínat:-).

Jeden ze zážitků si všechny Berušky odnesly ve čtvrtek, kdy si pro nás zase po roce Bublalka s Dušičkou připravili bublinkové odpoledne plné úsměvů a dobré nálady. I když jsme se opravdu všichni moc snažili, míchali a kombinovali ingredience do bublinkového lektvaru, jak jen jsme mohli, přifučel k nám zvědavý a nezbedný Fučák, který si chtěl hrát s námi a nemohl pochopit, že když bude tak moc foukat, všechny bubliny prasknou dříve, než se vůbec vyfouknou. Nakonec jsme bublinkování vzdali, ale to by nebyly naše Berušky, které by nevymyslely něco jiného. Hned využily Fučáka a z látek, mašlí a pytlíků si vyrobily draky a po zahradě rázem pobíhala spousta veselých zelených vodníčků, kteří si pochutnávali na opečených špekáčkách a výborných bramborových plackách :-). K večeru, kdy už Fučák opravdu zlobil a nedal si říct, jsme se s malými Beruškami rozloučily a vrhly se s předškolními Beruškami do dalšího zážitku, plného strašidelného napětí, ale také poznávání sama sebe a svých spolužáků :-). Nejprve jsme si chvilinku sedly ke stolu a my s Evičkou jsme si daly kávu ;-), při které jsme načrtly Beruškám, jak by měl dnešní večer a hlavně noc ve školce probíhat, co je čeká a co je nemine :-). Berušky se moc těšily, takže káva zůstala nedopitá :-), ale to vůbec nevadilo, protože to, co nás potom čekalo, stálo opravdu za to :-). Nejprve jsme z tělocvičny nanosily všechny žíněnky, které tam byly, a vytvořily si v herně na koberci spací letiště. Rozdělení spacích míst bylo velmi důležité, proto si hned každý zabral své spací místo. První od okna spala Nikolka, vedle ní Honza, za Honzou Maruška, vedle Marušky Barunka, vedle Barunky Justýnka a vedle Justýnky paní učitelka Evička. Jestli se ptáte, kde jsme našla své spací místo já? Ptáte se správně, protože na mě místo nezbylo, a tak jsme si musela lehnout k nohám Berušek :-). Zpočátku jsme u toho trochu brblala, ale po prospané skoro celé noci jsem usoudila, že to nebyla zase tak špatná volba :-). Ale to moc předbíhám, protože to nejdůležitější jsme ještě měly před sebou. Na památku každá Beruška dostala spací čepici, na kterou se každý každému podepsal a něco pěkného mu nakreslil :-). A už se nám pomaličku stmívalo a napětí začalo houstnout ;-). Protože jsme byly ještě celé zelené Berušky :-), osprchovaly jsme se, vyčistily zuby a oblékly si pyžamka a zachumlaly se do postele a poslouchaly pohádku, kterou přinesla Maruška z domu, protože je to její nejoblíbenější. A po pohádce? To začalo… Jako první se odvážil jediný chlap mezi Beruškami a vydal se na stezku odvahy. Je pravda, že Honzík udělal i džentlmenské gesto a nabízel svou první pozici Justýnce ;-), ale nakonec vyrazil první on. Paní učitelka Evička ho doprovodila za dveře šatny, popřála mu šťastnou cestu a zavřela. V tu ránu se Honza ocitl na tmavé studené školní chodbě, osvícené pouze svíčkami, úplně sám. Vlastně úplně sám ne, 🙂 hned na prvním odpočívadle na něho čekal Monty s plnou miskou bonbónových granulí, Honzík ho poprosil o jeden bonbon a pokračoval k strašidelné Zvonimíře, která si zrovna uvařila bonbónovou kávu. I tady Honza poprosil o jeden bonbon a zdolal dalších pár schodů až k čertovým klukům, kteří s bonbony hráli Dámu. Ani odtud Honza neodešel s prázdnou a u Klauna, Dubáčka a Dubínka také ne :-). Jako poslední u školní půdy stál a hlídal drak Mraklák, který svůj bonbónový poklad měl uschovaný ve své dračí tlamě, proto je asi také bez zubů :-). I tam Honza vše zvládl, poprosil, poděkoval a už stejnou cestou seběhl až k vodníkům, u kterých řekl básničku a za ní dostal na památku kouzelný náramek s mušličkou :-). Uf, Honza to zvládl úplně na jedničku :-), ale ne jenom Honza, zvládly to úplně všechny Berušky. Velikou radost jsme měly z Marušky a Barunky, které se zpočátku velice bály a chtěly jít jenom spolu, ale potom se Maruška odvážila překonat svůj strach a rozhodla se jít sama :-). A jen tak nezapomenu na její větu, která mě opravdu rozesmála a schovaná za Dušičkou jsem se dusila smíchy, když Maruška u čarodějnice moc pěkně pozdravila: „Dobrý den…“, ale potom už jsme cítila, že neví, jak ji má pojmenovat a najednou se tichou chodbou ozvalo: „… BABO!“ :-). Byl to opravdu moc pěkný večer, plný úsměvů a dobré nálady. Všechny Berušky jsme moc chválily, protože si to opravdu zasloužily, byly skvělé ;-). Trošku mi je líto, že takovou fajn opravdu pohodářskou skupinu předškoláků musíme poslat zase o kousek dál a rozloučit se s nimi :-(, protože celý tento školní rok nám byly velikými pomocníky :-). Nakonec jsme se zachumlaly do peřin a chvilku si ještě povídaly a vyprávěly o pocitech, kterých jsme byly plné, a zachvilinku už chrupkala Beruška Barunka, hned po ní Maruška, Justýnka, Honzík a na konec i Nikolka :-)… 

Vendula Zunová

12348910►