Děti z našeho divadelního kroužku zažily v těchto dnech opravdu výjimečný den. Byli jsme totiž pozváni do Česká televize, kde jsme natáčeli rozhovor o našem autorském muzikálu Jsem tvá škola. Už samotné pozvání do televize bylo pro děti velkým zážitkem – a celý den byl plný objevování, inspirace a radosti.
Hned po natáčení rozhovoru jsme se jako první vydali do muzea Šárky Váchové. Zde jsme mohli obdivovat její nádherné loutky, například k večerníčku Chaloupka na vršku, ale také loutku inspirovanou jejím synem – Malý princ. Pro nás všechny bylo velmi zajímavé nahlédnout do světa loutek, které vznikají s obrovskou pečlivostí, fantazií a láskou k detailu.
Poté nás čekala exkurze po České televizi, během které jsme mohli nahlédnout do zákulisí televizní tvorby. Viděli jsme několik natáčecích ateliérů, například ten, kde vzniká oblíbený dětský pořad Kouzelná školka. Velký dojem na nás udělal také ateliér, ve kterém se připravovaly kulisy k novému filmu Dešťová hůl.
Velmi zajímavé bylo sledovat plánky filmového bytu, kde mělo být klavírní křídlo, pračka, komín, kamna nebo digestoř. Teď už jsme všichni zvědaví, jestli až se film bude vysílat, opravdu na obrazovce uvidíme vše tak, jak bylo pečlivě zakresleno v přípravách.
Navštívili jsme také ateliér, kde se natáčela pohádka Anděl Páně. Dozvěděli jsme se, že stavba kulis k filmu může trvat klidně i tři měsíce, zatímco samotné natáčení zabere třeba jen dva dny – a poté se kulisy opět rozebírají, aby mohlo vzniknout něco nového. Pro nás všechny bylo velmi zajímavé nahlédnout do tohoto procesu, který běžný divák obvykle nevidí.
Během exkurze jsme poznávali i kulisy, které dobře známe z televizní obrazovky – například z nedělního pořadu Studio Kamarád a mnoha dalších. Děti si také vyzkoušely, jaké to je stát se televizním reportérem, pracovat se čtecím zařízením a mluvit do kamery.
Součástí programu byla i návštěva expozice věnované historii televize. Viděli jsme, jak vypadala televize v roce 1953 a jak se postupně vyvíjela až do dnešní podoby. Starší návštěvníci si s úsměvem nacházeli televizory, které měli doma jako děti – malé, černobílé a bez dálkového ovládání 😄.
Měli jsme možnost naobědvat se v jídelně České televize, kde byl výběr z několika jídel a kde jsme si na chvíli připadali jako skuteční televizní zaměstnanci.🙂
Celý den byl pro nás všechny nejen velkým zážitkem, ale i inspirací. Bylo velmi zajímavé vidět, kolik práce, nápadů a spolupráce se skrývá za tím, co pak diváci sledují na televizní obrazovce. Odjížděli jsme plní dojmů, radosti a nových zkušeností – a s pocitem, že svět divadla, filmu a televize je nám zase o kousek blíž.
