Ve čtvrtek úderem půl čtvrté odpoledne odstartoval u Ještěrek šestihodinový maraton plný čtení, her a zábavy. (Samozřejmě s přestávkou na tolik potřebnou první svačinu, druhou svačinu a první a druhou večeři). Podařilo se nám přečíst téměř celou knihu Příhody maxipsa Fíka a po přečtení každé kapitoly plynule navázat s rozmanitou a povětšinou vtipnou činností. Krmili jsme Fíka, který nám doslova rostl před očima, napodobovali kohouta, zpěv ptáků nebo i chytali lelky. Děti daly jasně najevo svůj nesouhlas s cedulí KDO KOUPÍ PSA a nadšeně se účastnily, jako náš Fikus, koňských dostihů. A protože maxipes Fík by se nám do třídy ztěžka vešel, povolali jsme na návštěvu minipsa Polly, pořádně ji pomuchlali a zahltili mlskami. Když jsme otočili pomyslnou stránku, začali jsme pomáhat všem malíčkům v nafukování balónu. A že to byla fuška! Ale ten let, ten let stál vážně za to. Zatímco některé z dětí skládali z podložek, šroubů a matic malíčky Šroubka a Vroubka či stavěli Kvítečkov, ve kterém naši človíčkové žili, tak se další z dětí vydávaly po dvojicích na Neználkovu noční stezku. Kluci jako Neználek s modrým kloboukem na hlavě a holky pěkně vyparáděné novými sponečkami jako malenky. A to už odbila devátá hodina večerní a nastal zdravý mumraj s rozmísťováním postelí, čištění zubů a takové to šimravé napětí – my přespáváme ve školce! Děti usínaly s poslední kapitolou z knihy Neználkovy příhody – Cesta domů. Noc proběhla v poklidu a už za pár hodin jsme ve třídě pořádali snídaňový raut. A buchty, bábovky, muffiny, lívance, šneci, bublanina, Míša řezy aj mizeli rychlostí blesku. Ale i přesto nám tác dobrot zbyl a mohli jsme tak obdarovat i Berušky. Během dopoledne jsme si připomněli knihu O výru Václavovi a vyrobili si relaxační třpytková třesátka a nakonec se vydali i do světa, pěkně jako ten Fík – s buchtou v ranečku na rameni.
Děkujeme všem rodičům za připravené dobroty, obzvlášť děkujeme paní Škaloudové za báječný mix ovoce plný tác a panu Kyselovi za výborné řízky.
