Barvený podzim nám vymaloval šedivé dny barevnými listy a na zahrádkách opět dorostly dýně. Někde větší, jinde menší, ale všude nám říkají, že je konec léta a nastává dušičkový čas. Letos je ale jedna zahrádka bez dýní a smutná. Je to zahrádka strašidýlka Dýňáčka, kterou vloni zničila katastrofa, když se všechny obrovské i malé dýně rozkutálely z Kozákova kopcem dolů, a při svém řádění rozmetaly vše, co jim stálo v cestě. I Dýňáčkovu chaloupku. Loňský rok mělo strašidýlko moc smutný. Když o svou chaloupku přišel a celý polámaný se dobelhal do tatobské školky, zdálo se, že mu již bude dobře mezi dětmi. Ale bohužel ho ještě potkala jedna ošklivá věc.
Náš kamarád Dýňáček se tenkrát dostal do školy celý potlučený a otrhaný.

Pokračování →

Ahoj děti,
moc jste mi chyběly, celý rok jsem na vás rád vzpomínal, a abych vás potěšil, tak jsem se celý rok pilně učil psát a číst, abych byl jako vy, školáci a také abych mohl Beruškám ve školce i já přečíst pohádku před spaním. Letní prázdniny jsem opět strávil s pohádkovými kamarády na hradech a zámcích a letos jsem jich viděl opravdu hodně. Kokořín i Libochovice, Sychrov, Dětenice, Hrubou Skálu, Pecku, Chlumec nad Cidlinou, Valdštejn a mnoho dalších. Létal jsem sem a tam, abych to všechno stihl a co nejvíce dětí potěšil. Často jsem měl moje křídla unavená, ale celou tu dobu jsem věděl, že na závěr mě čeká sladký odpočinek, a nemohl jsem se dočkat. Pokračování →