Vánoční slovo ředitele školy aneb Jaký byl rok 2020

Rok se sešel s rokem a opět tu je čas hodnocení, bilancování a vzpomínání. A musím upřímně říci, že letošní rok byl (nejen z pohledu naší školy) takový zvláštní… Až by se mi chtělo slovy klasika říci „…letošní rok zdá se mi poněkud nešťastným…“. Celý rok 2020 byl poznamenaný vlnami Covid-19, které ovlivnily i chod nejen našeho školství.

Poprvé se Covid-19 objevil v České republice v březnu a pro naši školu to znamenalo uzavření školy od 16. 3. 2020 do 25. 5. 2020. Nevěděli jsme, o co jde, co nás čeká a jaké to může mít následky. Proto byla z rozhodnutí Zastupitelstva Obce Tatobity uzavřena ve stejném termínu i MŠ. Ve škole jsme se učili praktikovat distanční výuku, kdy jsme týden co týden zadávali školákům přes internet úkoly a netrpělivě očekávali, kdy se zase dveře naší školy otevřou. Ale dveře se neotvíraly, plánované akce jsme postupně rušili (Velikonoční dílna, plavání, Vlastík, dopravní hřiště…) a čas běžel… Zápis do školy i školky jsme dělali také dálkově. Papírově to šlo zvládnout, ale chyběl nám kontakt s dětmi i rodiči. A navíc došlo k situaci, kterou tatobitské školství ve své historii ještě nepamatovalo. Do školy se přihlásilo 6 nových školáků, což je takový „historický průměr“. Ale překvapení nás čekalo ve školce. V prvním kole se nám přihlásilo potencionálních 21 Berušek, přičemž kapacita školky byla 8… Po dlouhém uvažování, jakou cestou se vydat (odmítnout (vesměs všechny tatobitské) děti a připravit se tak o potenciální žáky ve škole nebo přeorganizovat školu a místo ložnice udělat druhou třídu) jsme se po dobrozdání od všech zastupitelů rozhodli pro cestu rekonstrukce a během prázdnin jsme stačili nejen vyměnit kotel v kotelně, ale i vybudovat novou třídu MŠ za požehnání zastupitelů, Kraje LBC i hygieny. Kapacita MŠ je tak od 1. 9. 2020 48 dětí a poprvé v dějinách tatobitského školství má mateřská škola DVĚ třídy – Berušky a nově i Ještěrky. Samozřejmě to s sebou neslo i celou řadu organizačních změn, takže ve škole už mámě celkem čtyři paní učitelky MŠ. A jsem moc rád, že po prvních třech měsících můžu říci, že práci zatím odvádějí výbornou a i do kolektivu školy zapadly bez větších problémů. Pevně věřím, že jim elán i chuť pracovat u nás ve škole vydrží i do dalších let🙂. Do školky jsme tedy mohli přijmout všechny děti, které o to požádaly, a všichni společně jsme se těšili na školu plnou dětí. Ve školním roce 2020/2021 nás mělo být 60 dětí a žáků🙂. A opravdu by bylo, kdyby nás hned na začátku října nepostihla druhá vlna Covid-19🙁.

Kromě budování druhé třídy MŠ a výměny kotle jsem se o prázdninách věnoval přípravám na nový školní rok z hlediska nových právních norem, protože jarní neúčast žáků na výuce s sebou nesla nutnou změnu v legislativě. Jaro nám přineslo v novodobých dějinách právně nevídanou novou normu – totiž dobrovolnou školní docházku. Žáci, potažmo zákonní zástupci, si mohli sami rozhodnout, zda od konce května budou chodit do školy prezenčně nebo nadále zůstanou na distančním vzdělávání. Toto s sebou přinášelo i takové absurdní (ale právně naprosto regulérní) situace, kdy dítě školou povinné zjistilo při nástupu do školy, že už ho to tam po týdnu „nebaví“ (kamarádi tam nejsou, učitelé chtějí, aby se učilo, přičemž kamarádi, kteří zůstali doma, takové úsilí vzdělávání věnovat nemusí) a oznámilo paní učitelce nebo panu učiteli, že už zítra nepřijde a do konce školního roku se už neuvidí. Tedy v lepším případě to oznámilo. Nezřídka kdy se totiž stávalo, že to ani neoznámilo a do školy prostě už nepřišlo, aniž by riskovalo neomluvenou absenci. A jelikož nebyla ani zcela jasná metodika hodnocení žáků, stávalo se, že se na konci roku prostě jen „opsalo“ 1. pololetí, čímž byla klasifikace 2. pololetí uzavřena. Protože jak hodnotit distanční vzdělávání, když to každá škola či dokonce každý učitel dělá jinak? Takových absurdit se na jaře vyskytlo víc a já Vás tím nechci zatěžovat, chtěl bych jen na tomto místě vyjádřit radost z toho, že u nás k tomuto vesměs nedocházelo, jak učitelé, tak i žáci dodržovali předem dohodnutá pravidla a k mé radosti z našich dětí přispěl i fakt, že jsme se o prázdninách, ve vlastním volnu takřka všichni sešli na školním hřišti, abychom se rozloučili se školním rokem, který byl pro všechny tak nový, zvláštní. A pevně jsme věřili, že ten nový bude zase „normální“…

V úterý 1. září 2020 proběhlo slavnostní otevření druhé třídy MŠ, následující den jsme se školáky odjeli na již tradiční Výlet za poznáním (sama sebe) na Benecko – chatu Báru a potom jsme zasedli do lavic, abychom se začali učit. Zejména prvňáci (letos jich je 8, neboť se nám oproti zápisu ještě vrátily Adéla a Natálka Jamborovy) se těšili na to, až se začnou učit číst a psát. Normální běh školního roku ale netrval dlouho😞. Od 14. října byla škola opět uzavřena, protože po prázdninovém rozvolnění přišla druhá vlna Covid-19. Tentokráte jsme již školku nezavřeli (režimové požadavky z MZ a MŠMT tomu dovolovaly) a po celou dobu uzavření ZŠ školka fungovala dál. A dobře. I když tradiční akce (Dušičková stopovaná a Příjezd sv. Martina) proběhly dopoledne a bez účasti rodičů, dětí bylo ve školce pořád plno. Rozvolňování chodu ZŠ na podzim probíhalo jinak než na jaře, kdy se naráz vrátil celý první stupeň – 18. 11. po státním svátku se do lavic vrátili prvňáci a druháci, zbytek kamarádů se vrátil 30. 11. 2020. Mohl za to nový PES (Protiepidemický systém). Ač jsme podle něj mohli zpátky do školy už v pondělí 23. 11., pan ministr MŠMT Plaga rozhodl jinak a o týden nám návrat posunul. Zbývalo nám tak 14 pracovních dní do konce roku, kdy jsme mohli zase začít normálně fungovat… Díky nastavení nového systému distanční výuky u nás ve škole (každý den jsme se pravidelně s dětmi přes počítač připojovali na distanční výuku a denně tak byli v kontaktu s českým jazykem, matematikou, prvoukou, vlastivědou, přírodovědou či angličtinou – moc díky za tuto zkušenost a za ukázněnost našich dětí – pracovaly na jedničku, i když ani pro ně to nebyla lehká situace) jsme po návratu nezaznamenali větší problémy v probrané látce. Ne všichni však šli naší cestou, a tak teprve čas ukáže, jaký dopad to bude mít zejména na prvňáky, druháky, ale i deváťáky a třeba i maturanty. Kéž by tato zkušenost byla poslední… Ano, jsme na distanční výuku připraveni a funguje nám, ale všichni víme, že toto není řešení do budoucna a že zejména sociální kontakt dětem (ale nejen jim) chybí a v takovéto formě chybět bude i nadále. A to (zatím) neřeším otázku klasifikace a blížících se přijímacích zkoušek…

Pravdou je, že i díky uzavření škol se mi podařilo zdárně ukončit (snad už poslední🙂) studium a od 10. 10. 2020 jsem akreditovaným metodikem sociálně patologických jevů. Kromě toho tu máme i kvalifikovaného logopeda, výchovného poradce a chybí nám snad už jen psycholog…🙂.

Pevně věřím, že už máme vše úspěšně za sebou a snad rok 2021 bude (nejen) v tomto ohledu veselejší a naší školou bude znít smích šedesáti spokojených dětí🙂.

Za to, že jsme to (v rámci možností) zvládli, nemůžu já sám. Za to vděčím všem, kteří se na chodu školy podílejí. A proto zejména letos mi dovolte poděkovat hlavně jim.

Děkuji paním učitelkám Mileně Kašové a Ditě Jarošové za celoročně výbornou a zodpovědnou práci u školáků distančně i prezenčně. Paní učitelce Romaně Hájkové (dříve Švitorkové) a nově slečně Michaele Vaňkové za hodiny angličtiny u nejmenších. Paní Ladislavě Šebkové, díky které funguje sportovní kroužek (pokud to jen Covid-19 dovolí🙁). Paní Vendule Zunové za kroužek Dramatické výchovy. Kroužek šití vede paní Jitka Brožková. Opravdu moc děkuji a velice si vážím toho, že se do činnosti školy zapojili i rodiče🙂. Berušky se nám rozrostly o Ještěrky, a tak mi dovolte poděkovat za výbornou a inspirující práci u nejmenších paním učitelkám Evě Klementové a Vendule Zunové a nově i Elišce Čapkové a Veronice Lacinové. Ivetě Pospíšilové a Daně Hoškové děkuji za chutnou krmi a naprosto bezproblémový chod školní kuchyně. Paní Ludmile Geciové (a od prosince nově i paní Renatě Maškové) za provoz a věci s ním spojené. Jsme všichni? Nezapomněl jsem na někoho? Ve škole ano – ale dík patří i pracovníkům obce za bleskové drobné pomoci. Všem místním spolkům, které nám pomáhají v organizaci a dokážou přiložit ruku k dílu, je-li třeba. Sponzorům, díky kterým máme nejen nové hračky, ale i třeba materiál na drobné výtvarné činnosti. Dík patří i vám všem, kdo pomáháte každodenní neviditelnou prací udržet školství v Tatobitech a umožnit dětem vzdělávání v krásném prostředí. A to je vše. Vlastně ne – speciální dík patří paní starostce Lence Malé – za to, že je, jaká je. Díky neskutečné vitalitě paní starostky máme vše, co si můžeme přát – od nového zázemí u víceúčelového hřiště až po drobnou pomoc v každodenním chodu školy. Opravdu moc děkuji a jsem velmi rád, že slovy klasika, které trochu parafrázuji, můžu na rozdíl od pana Svěráka z Vratných lahví říci: „Já tu jsem rád🙂.“

Takže ještě jednou – děkuji za rok 2020 a pevně věřím, že následující rok 2021 bude úspěšný, pohodový a usměvavý. Ať se i Vám daří, ať jste všichni zdraví, šťastní a bohatí – alespoň na zážitky a dobrou náladu.