Výlet na Stachelberg

V pátek 30. září 2022, v den, kdy si celá naše republika připomínala smutné výročí Mnichovské dohody z roku 1938, jsme se se školáky a Ještěrkami vypravili na Trutnovsko, do pevnosti Stachelberg.

Ráno v půl deváté jsme všichni vyrazili od školy a za necelé dvě hodiny jsme byli na místě. Pravda, kvůli opravě silnice jsme museli jít asi kilometr pěšky, ale to nám vůbec nevadilo. Za dvacet minut jsme stanuli u rozhledny Eliška, ale nezdržovali jsme se zde a rychle jsme mířili k nedaleké pevnosti. U té nás již očekával náš pan průvodce, RNDr. Miroslav Kejzlar, mj. zakládající člen skupinky nadšenců, která se v roce 1987 rozhodla, že pevnost vykoupí od státu a pokusí se ji opravit a zpřístupnit veřejnosti. Práce to byla již od začátku velice namáhavá. V pevnosti se totiž ukrývalo na 130 tun nebezpečného odpadu a spodní část pevnosti byla do výšky šesti metů plná vody. Byla totiž v říjnu 1938 zatopena ženisty, aby opevnění nepadlo do rukou německých vojsk. Dnes je pevnost díky neutuchajícímu nadšení dobrovolníků přístupná veřejnosti.

Všichni jsme společně sestoupili do hloubky 35 metrů a zde jsme mohli obdivovat důmyslnou práci našich předků. Zpřístupněn je asi kilometr podzemních chodeb. Během velmi zajímavého výkladu jsme se dozvěděli, že pevnost měla být součástí dvanácti bunkrů, které by dokonale bránily naše území před vpádem nacistů z Libavského sedla. Výstavba trvala „pouze“ 11měsíců (např. nadzemní část bunkru byla postavena za osm dní), neboť celý komplex se díky událostem ze září 1938 nepodařilo dokončit. Nadšení a vlastenectví tehdejších stavitelů bylo obrovské, o to větší pak bylo jejich zklamání z politického rozhodnutí naší vlády. Stachelberg byl zatopen a znepřístupněn. Po skončení války pak byl použit jako sklad nebezpečného odpadu a nebýt nadšení dobrovolníků, nemohli bychom dnes tuto „pevnost, která vstala z mrtvých“, navštívit.

Na zpáteční cestě jsme už Elišku nevynechali a zájemci si mohli prohlédnout široké okolí z jejího vrcholu.

Dovolte mi, abych zde poděkoval našemu průvodci za poutavé vyprávění a ochotu provést nás po pevnosti, i když je pro veřejnost v tuto dobu již uzavřená. A moc také děkuji manželům Kynclovým a Slévárně Kyncl, že nám tento výlet nabídli, zprostředkovali a celý (včetně dopravy) zaplatili. Doufám, že nejen pro mne to byl nezapomenutelný zážitek.