Soutěž Poznáváme Bezděz

V dubnu mi mailem přišlo pozvání do soutěže Poznáváme Bezděz. Cílem projektu bylo navštívit hrad Bezděz a vytvořit obrázek. Soutěžilo se ve dvou kategoriích – 4. a 5. třída a 6. (nebo prima) a 7. (nebo sekunda) třída. Vítězná třída by vyhrála přespání na hradě spolu s doprovodným programem. Celkem se soutěže zúčastnilo více než čtyřicet škol z celé republiky a my jsme… ale pěkně popořádku😀.

Jelikož je Bezděz mojí srdeční záležitostí, okamžitě jsem se snažil děti namotivovat, abychom se soutěže zúčastnili. A jelikož máme výborné děti, nedalo mi to ani tolik práce. Okamžitě jsme začali spřádat plány, co bychom mohli udělat. O výtvarce budeme malovat, to je jasné. O počítačích budeme dělat prezentaci, o matematice něco spočítáme a o vlastivědě si něco o Bezdězu řekneme. Krásný projektový záměr. Ale bude to stačit? Asi ne. Takže Týnka přišla s tím, že udělá Bezděz na 3D tiskárně, Honza ho vypálí do dřeva a Barča udělá keramický obraz. Ha – keramika. A nešel by udělat model Bezdězu? Děti se domluvily s paní učitelkou Vendulou a plán byl na světě. Uděláme velký Bezděz. Trvalo to měsíc a půl, než se hrad postavil, vypálil a nabarvil. Ale na co ho postavíme? Naštěstí jsme o tom hodili řeč s panem Huškem a ten nám spolu s manželkou vytvořil unikátní podstavec (opravdu moooc děkujeme za nápad, pomoc a hlavně realizaci👍). Na konci května jsme tak měli hotovo (týden byl hrad vystavený i ve škole) a odvezli jsme naše dílo na Bezděz spolu s ostatními výtvory. V úterý 6. 6. jsme splnili i druhou podmínku soutěže, navštívil jsme hrad a já jsem s údivem zjistil, že povídat dětem o Bezdězu a o jeho tajných zákoutích zvládnu bez problémů sám (průvodci totiž na hradě jsou jen v letních měsících nebo po objednání) a kdybychom nepospíchali zpět na autobus, mohl bych jim povídat i déle😀. Takže vše máme splněno a teď už jen počkáme na výsledky. V úterý 13. 6. se sen stal skutečností – naše výtvory porotu tak zaujaly, že jsme celou soutěž vyhráli a můžeme se tak balit a těšit se na noc na Bezdězu😀🙌👍.

A sobotu 24. června přišel den D. V půl jedné se sešli před školou Maruška, Nikča, Honza a Vojta. Týnku bohužel nepustila na hrad horečka (upřímně mě to mrzlo, protože Týnka byla velký tahoun a na noc na hradě se velice těšila) a Adam se Sofií měli jiný program. Barču jsme měli nabrat v Turnově a Zuzanka za námi dorazí přímo z Polska. Takže jsme všichni a můžeme vyrazit. Po hodině jízdy nás přivítal majestátný Bezděz. Po počáteční zmrzlině jsme vyčkali na příchod organizátora soutěže a vše mohlo začít. Nejprve nás čekaly seznamovací hry s ostatními dětmi a po páté hodině jsme vyrazili s karimatkou, spacákem a dobrou náladou vzhůru do oblak. Za půl hodiny jsme byli na místě. Zpocení, ale usměvaví😀👍. Na hradě byl pro nás připravený večerní program – kovářská dílna, drátkování, střelba z luku a kuše a samozřejmě další společné hry – taneční, skupinové i hudební. Asi v devět hodin jsme dostali všichni společný dort a vydali jsme se na Velkou věž užít si západ slunce. To byla nádhera🙌. A překvapením nebyl konec – po západu slunce, když už na hrad padla tma, jsme zamířili do kaple, která byla osvícena svíčkami. Všichni víme, že tu je tajemný vstup do nebe, takže spolu s kouzelnou atmosférou jsme si v kapli popovídali o historii a zazpívali si. To byla akustika. To byla nálada. To byl ten pravý genius loci. Já osobně kvůli tomuto Bezděz miluji. A třeba po víkendu nebudu sám a i ostatní si Bezděz zamilují, protože … ale to bych se už zase dostal k dlouhému výkladu🤔😀. Plni dojmů a krásy ducha jsme se zachumlali v purkrabském paláci do spacáků a během chvíle usnuli. Už jste se někdy ráno probudili a při pohledu vzhůru jste viděli gotickou křížovou klenbu? Už jste si někdy dali ranní čaj na prvním nádvoří? My ano😀👏👍. Ale čas se nedá zastavit, takže po snídani jsme se rozloučili s panem kastelánem i s autorem projektu Samuelem, oběma jsme poděkovali za neopakovatelný zážitek a vydali jsme se dolů počkat na rodiče.

Jako poděkování za vše dostali všichni účastnící ode mne na památku tričko a ve skrytu duše věřím, že na to nikdy nezapomenou a alespoň malinkatá jiskřička lásky k historii byla ve všech navždy zažehnuta.