Muzikál Malý král na Bezdězu

Vloni vyhlásil NPÚ státní hrad Bezděz ve spolupráci s PedF UK soutěž o nejhezčí obrázek hradu Bezděz, kde první cena byla přespání na tomto skvostu gotiky Libereckého kraje. My jsme kromě obrázků vytvořili i keramickou maketu hradu a celou soutěž jsme vyhráli. Přespání na Bezdězu bylo pro nás všechny velkým zážitkem a moc jsme si to užili. A mysleli jsme, že už se to nebude nikdy opakovat.

V únoru mi ale volal hlavní organizátor soutěže Samuel Bažo s tím, že by se chtěl pokusit navázat na soutěž s novou výzvou. Je totiž Rok hudby a Bezděz se chystá na oslavy 760 let založení hradu, takže ho prý napadlo, že by vyhlásil soutěž o nejhezčí písničku o Bezdězu. Hlavní cenou bude opět přespání na hradě a jako bonus účast na Hudebních slavnostech, na kterých mimo jiné vystoupí i klavírní virtuos Matyáš Novák. Teda, to je výzva. Když vloni obrázky a keramický Bezděz, tak letos písničku a …. muzikál😊.

Takže jsme s Vendulou o jarních prázdninách sedli a vymýšleli jsme, zda to je reálné. Zda to zvládneme. V tomto oboru jsme ještě nikdy nic nevytvořili, ale proč se nepokusit o něco nového. Samotná realizace bude podobná, jako když nacvičujeme divadlo na besídku. Ale co téma, texty a hudba? A kulisy? A kostýmy? A zásadní otázka – dá se to za tři měsíce vůbec stihnout? Uvidíme. Je to určitě velká výzva. Takže jsme si s Vendulou sedli a hledali nejdůležitější věc – motiv. Bezděz toho nabízí hodně – od založení hradu přes uvěznění Václava, založení Máchova jezera (Velkého rybníku) nedaleko hradu, pokus o přeměnu hradu v klášter s dominantou černé madony, inspiraci pro Máchův Máj až po poslední Valdštějny a novodobou historii v područí správy hradu NPÚ. My to postavíme na dětech, takže co kdybychom se zaměřili na Václava? Ano, rozhodnuto. Teď už jen příběh, texty písniček a hudba. Příběh i texty byly za tři dny na světě, hudba trvala asi týden. Na novice v oboru slušný výkon, ne? A teď herci. Zeptal jsem se ve škole, kdo by chtěl hrát v muzikálu a překvapil mě ohromný zájem. Dvě třetiny dětí školních měly zájem projektu se zúčastnit, učit se texty a choreografii a obětovat zkouškám i víkendy. A nejen děti. I rodiče. Takže jsme si řekli, že jdeme do toho. A začali jsme na začátku března tvořit. Vendula se ujala všeho – stala se z ní kostymérka, kulisák a hlavně režisér. Na mne bylo pomoci jí její nápady realizovat. Takže jsme sháněli rekvizity (rodiče ukázali podobné nadšení, takže Marco Kyncl zajistil meče, Vráťa Hájek udělal okna, Michal Uxa zeď, Fausto Rossi svícny, Marie Uxová zajistila truhlu i s penězi, Jitka Brožková návleky na boty – snad jsem na nikoho nezapomněl☹😊), Vendula začala šít kostýmy a zajištovala detaily v podobě královských korun, šperků a ozdob a mezi tím jsme zkoušeli. Na každou zkoušku nám některá maminka poslala i občerstvení v podobě řízků, ovocné mísy, nanuků, pohárů, zákusků a já nevím, čeho všeho ještě. A čas letěl jako bláznivý. Ale vše se pomalu rodilo a na konci dubna jsme zjistili, že nemožné se asi stane skutečností a že se nám vše podaří do 13. května (uzávěrka soutěže) stihnout. Ještě natočit záznam, který je nedílnou součástí přihlášky, a bude hotovo. Takže jsem oslovil Michala Novotného, zda by nám to neozvučil, a Libora Kalkuse, zda by to nenatočil. Oba přislíbili pomoc, takže v pondělí 6. května jsme se všichni sešli v kulturním domě a natáčení mohlo začít. Hlavní postavy dostaly hlavové mikrofony, které se používají na muzikálu Krysař😉, Vendula všechny namalovala a …opona se roztahuje. Po třech hodinách práce (hráli jsme to 2x v kuse) bylo hotovo. Dva a půl měsíce tvrdé práce je za námi a s výsledkem jsme spokojeni.

Ale co dál? Musíme počkat na vyhlášení výsledků, ale i kdybychom nevyhráli, byla by škoda to nechat „jen tak ležet“. Takže jsem oslovil opět Michala, našli jsme tři termíny a rozhodli jsme se, že to sehrajeme „pro veřejnost“. V předpremiéře jsem to nabídl okolním školám, protože děti před dětmi se stydí méně než před dospělými. I když je doba výletů, 21. května se v KD Tatobity sešlo asi 120 (vesměs) dětských diváků, a i když jsme si nacvičili i „děkovačku“, závěrečný aplaus nám vyrazil dech. Představení se líbilo nejen dětem, ale slova chvály pršely i od doprovázejících učitelů a kolegů ředitelů. Byl to pěkný pocit a velká odměna za naši práci.

Premiéru jsme naplánovali na 27. května. A to z několika důvodů. Ten den mělo dojít k oficiálnímu vyhlášení výsledků a dva členové souboru měli ten den narozeniny – hlavní kočka (Barbora Zunová) 12 let a Ota Braniborský (Michael Uxa) 9 let. Původně jsem to chtěl dát jako „otevřenou premiéru“ s tím, že první se přihlásí rodiče dětí a zbytek necháme pro veřejnost. Když jsem ale zjistil, že rodiče rychlostí blesku rozebrali pro sebe a své kamarády a příbuzné asi 160 lístků, rozhodl jsem se, že to uzavřeme a že veřejnost si bude muset pár dnů počkat. A pro děti připravíme i pár překvapení. Takže v pondělí 27. května se v 17:30 otevřely dveře sálu a rodiče mohli vstoupit. Ale sál byl prázdný, herci schováni v zákulisí a nikdo netušil, co se se bude dít. Jen dvě kamery tu jsou jaksi navíc, ne? Nejsou. Rozhodli jsme se totiž, že tuto slavnostní chvíli zaznamenáme ještě jednou a tentokrát se vší parádou😊. Přesnost je výsada nejen králů, takže úderem osmnácté hodiny jsme mohli začít. Po krátkém úvodním slovu přiběhl šašek a děj muzikálu se pomalu rozebíhal. Děti hrály výborně, efekty se dařily, zpěv se rozléhal celým sálem… jen potlesk nějak chyběl☹ Že by se to rodičům nelíbilo? Děláme něco špatně? Vždyť už se blížíme do finále… A finále je tu a potlesk? Teď. A ohromný. A dlouhý. Dvě písničky jako přídavek – a to už vestoje tleská celý sál a všichni si to užívají. Po představení jsem se s některými bavil, proč netleskali dřív, a odpověď byla pro mne překvapující – prý byli všichni natolik vtaženi do děje a tak se jim to líbilo, že ani nedutali a neodvážili se to případným potleskem „rušit“😊. Ale my ještě nekončíme. Vzal jsem si slovo a na pódium pozval vzácnou návštěvu – samotného organizátora soutěže Samuela Baža a jeho přítelkyni a ten nám po chvíli napínání oznámil, že jsme celou soutěž vyhráli a předal nám ocenění pro vítěze😊. To bylo radosti. To bylo nadšení. I slzičky štěstí se objevili na tvářích (nejen) malých herců. Ale ani to nebyl konec. Na úplný závěr jsme do čela postavili Báru a Michaela a předali jim dort se siluetou Bezdězu, na kterém vévodila devítka a dvanáctka. Oba moc děkovali a hrozně mě potěšili a ukázali, jaká parta se z nich na ty tři měsíce stala – poprosili nás, ať ten dort rozkrájíme na 20 kousků, aby každý z kamarádů mohl ochutnat a oslavit tak s nimi jejich narozeniny😊. A pak už přišly květinové dary od tatínků jako ve velikém divadle nejen pro hlavní role a já byl moc rád, že se to takto všechno povedlo a že nás po roce opět čeká noc na Bezdězu.

Ale ještě než přijde zasloužená odměna, podělíme se o náš muzikál i s širokou veřejností. Shodou okolností je na začátek června plánovaný Sraz rodáků obce Tatobity a není lepší příležitost, jak se prezentovat, než sehrát náš muzikál pro všechny naše rodáky. Takže 1. června jsme u příležitosti oslav obce vystoupili pro všechny příchozí na sále kulturního domu. A že jich bylo😊. A stejně tak ohlasy. Jsme moc rád, že se naše představení líbilo i široké veřejnosti a po skončení jsme poslouchali jen samou chválu. Ale hrát chceme ještě i 11. června. Přijde ještě někdo? Nezahltíme naší malou obec Malým králem? Ne😊. I v úterý 11. června bylo na sále plno. A někdo tam byl už podruhé😊. To je asi ta nejlepší odměna za naši poctivou práci. A vrchol nás teprve čeká. Je sobota, 22. června 2024 a my vyrážíme na Bezděz.

V pátek večer jsme se sešli s panem Brožkem v kulturním sále, abychom naložili kulisy a ráno se tak nemuseli zdržovat. Za hodinu bylo hotovo a domluvili jsme se, že se v sobotu v devět hodin sejdeme u amfiteátru na Bezdězu. V pátek večer se přes Česko přehnala velká bouře, takže jsme netrpělivě vyhlíželi sobotní ráno. V sobotu už ale bylo vše tak, jak má být – s lehkou oblačností nás měl čekat slunečný den. A čekal. Jen páteční nepřízeň počasí způsobila, že zvukaři začali aparaturu připravovat až v sobotu ráno. Myslím si ale, že i kdyby to připravovali už od čtvrtka, nebylo by to nic platné… Michal Novotný je jen jeden a já jsem moc rád, že ho máme při našich „domácích“ představeních v zádech😊.

Cele dopoledne jsme stavěli scénu, snažili jsme se vše vměstnat na poloviční prostor, než jsme zvyklí, malovali se a strojili a netrpělivě vyhlíželi začátek představení. Po krátkém zpoždění způsobené „nenazvučením“ snad všeho, co se dalo, přišla naše chvíle. Jen z Tatobit dorazila neskutečná divácká podpora pro naše herce a vytvořila našim umělcům takřka „domácí“ prostředí. Bylo krásné pozorovat, jak si naši herci poradili se všemi nástrahami a jak si užívali krásné prostředí přímo pod hradem Bezděz. Představení se vydařilo a ohlasy byly opět úžasné. Všichni se skláněli před uměním našich dětí a pro mne osobně bylo velmi příjemné pozorovat pana kastelána, jak je z představení dojatý😊. Podařilo se. A děti si to užily. A my také. A snad i rodiče😊.

Večer jsme se přesunuli na hrad a rozložili jsme své ležení přímo v kapli. To byla nádhera. Po prohlídce hradu a výstupem na věž, kde jsme koukali na západ slunce, jsme se zachumlali do spacáků a já jsem jim ještě chvíli povídal o historii kaple. Povídal jsem a povídal a po chvíli už někteří ani nevnímali a oddali se zaslouženému odpočinku😊.

Ráno jsme se na hradním nádvoří nasnídali, popovídali si o tom, co se nám nejvíce líbilo, a pomalu se začali trousit rodiče, aby si odvedli své malé umělce. Po desáté hodině jsme se už pouze se Zuzkou vydali z hradu dolů, naposledy zamávali Bezdězu a unaveni, ale šťastní jsme zamířili domů Ještě jen vyložit kulisy a etapa zvaná „Bezděz podruhé“ mohla skončit😊.

Závěrem mi dovolte ještě jednou poděkovat všem, kteří se o Malého krále zasloužili. Malí herci za tři měsíce vyrostli ve velké herce a já jsem zjistil, že jsem obklopen spoustou lidí, kteří neváhají přiložit ruku k dílu, a spoustou lidí, kteří nás pojedou podpořit snad kdykoli a kamkoli😊.

Na podzim chystáme ještě pár představení pro školy i pro veřejnost, ale pokud se Vám nechce čekat až na září, dejte mi vědět – ještě nám pár DVD zbylo a bylo by škoda nechat je jen tak ležet v šuplíku😊.

Takže ještě jednou všem moc děkuji a příští rok…jj, škola bude slavit devadesát let…😊.