Pohádková NOC S (panem) ANDERSENEM

Všechny děti z naší školky se letos mohly zúčastnit celostátní akce Noc s Andersenem a přespat ve školce.

Celý týden jsme se s dětmi na páteční akci pilně připravovali čtením pohádek, které napsal právě pan spisovatel Hans Christian Andersen. S každou pohádkou přichází na řadu mnoho otázek a otevírají se nám nekonečné možnosti seznámit děti s tím, s čím právě potřebujeme nebo s tím, co touží vědět ony samotné. Opravdu je cítit hrášek přes dvacet matrací a dvacet prachových peřin? Kolik matrací máme ve třídě? Půjdeme to vyzkoušet? Kdy se seje hrách? Jaké známe další luštěniny? Co můžeme říci o kuličce hrášku – jaká je? Zelená, tvrdá, kulatá, hladká, malá… Musí si vzít princ opravdu princeznu? Jsou dnes na světě ještě princové a králové? (Princezna na hrášku). Kdo je to císař, kdo je to podvodník, co je to tkalcovský stav? Z čeho je vyrobené tvoje tričko? Kde se vzala látka? Kde se vzaly nitě? Kde se pěstuje bavlna? Potřebujeme na každý den nové šaty? Proč se lidé báli říci císařovi pravdu? Lhal jsi někdy? Jaké „šaty“ nosí zvířata?….(Císařovy nové šaty). Nezapomněli jsme ani na Cínového vojáčka, Malenku či Divoké labutě. Kdo by neznal Ošklivé káčátko, Malou mořskou vílu a Sněhovou královnu?

Ale zpátky do třídy. Páteční odpoledne jsme strávili vyráběním záložek do knížky a koruny na hlavu, které dominoval lipový list. Společně jsme si v hlavě urovnali, kolik je každému let a zda jsou Tatobity mladší nebo straší než Turnov. Po první večeři (chleba, šunka, sýr, žervé, máslo, papriky) jsme na sebe navlékli všechny vrstvy oblečení, které jsme měly připravené a chvátali na autobus. Uf, neujel. U knihovny nás přivítala pohádková kapela a zanedlouho i vznešený král s královnou. Kde se vzaly, tu se vzaly, odněkud z hlubiny knihovny se vynořily desítky dětí, navlas podobných těm našim. My, paní učitelky, jsme v jednom kuse počítaly do čtrnácti a děti mezitím sledovaly hrající kapelu a poskakovaly do rytmu. Zima byla, co si budeme nalhávat, ale naštěstí většina z nás měla zimní bundy, kulichy a rukavice. Průvodem jsme došli do parku, ve kterém byl zasazen nový strom pohádkovník, což jsme ale přes hlavy starších dětí neviděli. Ale nevadilo nám to. Čas jsme využili k parkové hře na honěnou a k předem promyšlenému taktickému manévru, při kterém jsme nadešli průvodu a ocitli se na náměstí hezky v první řadě.

Malé i velké mažoretky nám nad hlavami svištěly tyčkami a pak přijel mistr světa pan Martin Šimůnek a skákal na svém kole jako kamzík po skalách. Dětem lezly oči z důlků a nám dospělým jakbysmet. Rytíři turnovského meče se nejspíš zdrželi za devatero horami a devatero řekami, ale to nám nakonec nevadilo, protože pro nás přijel ještě někdo lepší než Blesk Mc Queen a do Tatobit jsme se nakonec vrátili dřív, než bys řekl švec. Ve školce jsme se příjemně zahřáli, spořádali druhou večeři a pár buchet a koláčů navrch a už jsme se začali zase oblékat, abychom všem Tatobiťanům popřáli dobrou noc a těm zbloudilým posvítili svými lampiony na cestu domů. Přesně jako ti Karafiátovi broučci. A potom? Přeci vyčistit zuby, najít si místečko na spaní u svého kamaráda a pak už jen poslouchat pohádku, další pohádku a další pohádku a pak už snít až do rána….(Poslední dětské oko se zavřelo okolo půl jedenácté).

Po snídaňovém rautu, při kterém si děti vzájemně pochvalovaly buchty, bábovky a koláče, následovalo udílení cen odvážným nocležníkům (však to chce kus odvahy, spát bez mamky a taťky), krátká hra na koberci…a pak? No přeci hurá domů!

Děkujeme všem maminkám, babičkám a tetám za upečení ranní snídaně, právem jim náleží Řád dřevěné vařečky, kterým byly obdarovány. Děkujeme paní starostce a panu řidiči za poskytnutí protiohňového oře, který nás dopravil zpět do školky a rovněž tak paní Evě Kordové za zajištění turnovského kulturního programu a dalších propagačních materiálů. Knížkám a pohádkám třikrát zdar!