Noc s Andersenem ve školce 21. – 22. 3.2024

Rok se s rokem sešel a starší děti z naší školky dostaly opět možnost zúčastnit se školkovské Noci s Andersenem. A že nás bylo! Na šestnáctou hodinu odpolední  jsme se sešli, téměř celá třída, a zahájili jsme naše knížkobraní jak jinak než oficiální hravou znělkou Noci s Andersenem od turnovského hudebního skladatele Martina Hyblera.  A kde že je to Dánsko? Pan spisovatel  Hans Christian Andersen hned stoupl u dětí v ceně, když děti zjistily, že ze stejné země pochází i Lego. Pak přišla na řadu četba a hrátky s první knížkou: Mikeš. Přečetli jsme si, jak vyrazil kocourek Mikeš se svým kamarádem Pašíkem na pouť na trakaři do Mnichovic a co tam všechno za svoje krejcary pořídil. A abychom nebyli s dětmi pozadu, hned jsme si takový trakař sami ze sebe udělali a  ochutnali vše, co na té slavné pouti Mikeš sobě a Pašíkovi koupil. Páreček, okurčičku a došlo i na frkačku, kterou naštěstí děti na rozdíl od Pašíka nespolkly, ale řádně využily k poctivému  frkání. Bylo pro Mikeše těžké naučit se chodit po dvou nohou? A bylo pro děti těžké sejít schody po čtyřech tak, jak chodí obyčejný kocour? To první netuším, o tom druhém vím s úsměvem své.

Velkou show nám zajistila knížka Káťa a Škubánek, ze které jsme si přečetli první kapitolu a na psaná slova vzápětí plynně navazovali.  Dětem to dalo pořádně zabrat, ale nakonec se jim díky jejich péči (zahříváním vajíčka vlastními čepicemi a kouzelnou formulkou) podařilo dosáhnou toho, že se nám z velkého vajíčka vylíhl malý živý pejsek! To bylo radosti! A dokonce voněl oříškovou čokoládou (ano, i na tu přišla řada) stejně jako Kátino vajíčko. Po rozloučení s pejskem jsme pokračovali ve čtení příběhu a nechali jsme se inspirovat tím, jak se Káťa o Škubánka starala. Nechyběla nám opravdová vanička, Ondrášek v roli pejska, mýdlové bublinky, pořádný rejžák a samozřejmě značkový fén.

O chvilku později na nás čekala kniha z tatobitské knihovny s názvem Šťastný skřítek. Skřítek se jmenoval Toník a nakonec přišel na to, že jeho písničky a kamarádi znamenají víc, než zlatý kočár, zlatá korunka a zlatý prstýnek. Ale k tomu, aby to zjistil, potřeboval naši písničku. A pak už byl čas na večeři. Všechny děti se proměnily v kobylky a jeden a půl bochníku chleba se šunkou nebo sýrem nebo se šunkou a sýrem byl pryč v cukuletu. Některé děti si chválily, že tak dobrou večeři v životě nejedly! A po večeři? No přece na procházku! Ale ne na jen tak obyčejnou. Venku svítil měsíc a po obloze se honily černé mraky, když jsme s lampiony v rukou vyrazili popřát lidem v Tatobitech dobrou noc. K tomu nás inspiroval úryvek z knížky Broučci od pana Jana Karafiáta. Naštěstí ani jednoho z nás nesezobl žádný noční pták.

Po návratu do školky jsme se dostatečně nasmáli tomu, jak šel Kuba s obrácenou mikinou  a s obrácenými tepláky za štěstím. ( Nejen o tom se píše v knížce Jak chtěl být Honza peciválem). Blížila se devátá hodina večerní a nastal čas čištění zubů, složitých příprav v  rozmístění postýlek našich spáčů tak, aby byl každý z nich spokojený a čas na poslední knížku dnešního večera: Pan Podpostel.  Jak to všechno probíhalo, odkud lezli k Jeníkovi do postele další a další plyšáci, až musel spát chudák Jeník na zemi vedle postýlky, protože se do ní už nevešel, tak o tom si nechte povyprávět od dětí, které na Noci s Andersenem ve školce byly. A víte, proč se dětem ve školce celou noc tak krásně spalo a ani jedno z nich nebreklo za celou noc ze spaní? Inu, protože pod matrací každého spáče se jako překvapení skrýval takový malý plyšový Podposteláček.

Děkujeme všem maminkám za upečnou buchtu/bábovku/muffin/rohlíček/šnečka  pro děti k snídani a zejména děkujeme paní Michálkové, která nám nabídla zasponzorování  plyšových překvapení pro každé z dětí, bez kterých by té naší Noci s Andersenem něco malinkého přeci jen chybělo.